Skupina 001

Podzim je tady a Hockney je starý
aneb bazény v lese

          Série bazénů vznikala na jaře 2004. Ve starobylých slovanských Chřibech, rozprostírajících se mezi Kyjovem, Uherským Hradištěm a Kroměříží, se nachází kromě mnoha skal a bludných balvanů také spoustu rekreačních středisek, vzniklých hlavně v 70. letech. Zatímco ekologové a strážcové původní krajiny sepínají ruce, mě posloužila tato letoviska – často již zpustlá či chátrající – jako zdroj inspirace. Není divnější pocit, než když při procházce údolím, obklopeným věkovitými bukovými lesy, které přikrývají starobylé slovanské osady, narazíte na modře vymalovaný plavecký bazén, který jakoby vypadl z Hockneyho  kalifornských obrazů. Bazén je samozřejmě prázdný, neboť není sezóna, ale i tak se neužívá. Kachlíky kolem něj zarůstají trávou, zábradlí a sprchy rezaví, kolem se povalují tlející lavičky a dvě převrhnuté fotbalové branky. Zkrátka, před očima vyvstávají přízraky organizované rekreace let, které již pomalu, ale jistě upadají v zapomnění. Těch let, kterým jedněm přinesly organizovanou zábavu v letoviscích ROH a jiné posílaly do vězení, do blázinců, do emigrace. Příroda ale pomalu vykonává svoje. Babí léto pomalu končí, poslední teplé sluneční paprsky na sklonku dne se prodlužují a chladnou, občas spadne na zem habrový či dubový list, a tyrkysová modř, která dosud vzdorovitě kontrastovala s okry a zeleněmi moravských lesů, bude brzy překryta jednolitou bělobou sněhového poprašku.

The Autumn Has Come and Hockney Is Old

          I painted the swimming pool series during last spring. When you wander around the ancient highlands of south Moravian Chriby, you can find in the deep woods  many solitary rocks and boulders, as well as summer resorts that were built mainly during 1970s. While the ecologists and the activists who strive to protect the original appearance of the landscape lament, I realized that they can offer me  a source of inspiration. There is not a stranger feeling than the one you have when you find a swimming pool, painted in turquoise, in the midst of ancient beech and oak woods, which once used to provide shelter to Slavic tribes. The feeling is one of displacement: as if Hockney’s Californian swimming pools were transposed into the very heart of prehistoric Europe. The swimming pools are empty. Grass is forcing its way trough the crevices between the tiles and  cracks of the body of azure concrete. Around the pool, rusty benches and overturned  goalmouths  are lying around. Specters of the past, which is to be forgotten soon, materialize one last time before the beholder’s eyes. It was the past that allowed some to enjoy the shallow pleasures of herd recreation, and that sent others to prisons, mental asylums, and to emigration. Nature, though, is working steadily but consistently. Indian summer will end soon, the last sun rays get longer and colder at the end of the day, a leaf or two fall from a tree, and the aquamarine, which has hitherto defiantly fought the ochres and greens of Moravian woods, will soon be covered by the white uniformity of snow.